Jak jsem si získala srdce Mirky
26. 3. 2009
"K vám už nepříjdu, jestliže nebude ta nahá příšerka oblečená," nechala se slyšet paničky kamarádka... Copak jsem opravdu tak škaredá?Nemám sice kožíšek, ale nádherné vrásky a sametově horkou kůži, která je tak příjemná na dotek! Panička mi stále opakuje, jak moc jsem nádherná a vlastně ostatní dvounožci této rodinky. Krásná, čarokrásná, nádherná, dokonalá, jedinečná..., takhle pěkně o mně všichni mluví. Ale jejich známým se většinou moc nelíbím a chodí se na mne dívat jako na raritku, rozumíte tomu?
Jenže panička mi svetřík nesehnala a tak jsem čekala, že strávím celý večer v pelíšku, když se jim tak ošklivím.
No opravdu, přišli, panička mě pyšně ukazovala a Mirečka (tak se jmenoval ten holčičí dvounožec) se jen zaškaredila a řekla, že jsem ještě ošklivější než na těch fotkách :-(.
Jsem smutná a přemýšlím, zda zalézt do pelíšku a žalostně mňoukat. Ne, zkusím si jí sednout na rameno a jemně jí budu příst do ouška, to se jí bude líbit!
"Ježíš, ono to ke mne jde", uhnula, abych na ní nemohla hupsnout. Ale já to nevzdávám a říkám si, že až si mě pohladí, tak změní názor. A jak myslíte, že to dopadlo?
No ano, asi po hodince už mě Mirečka hladila a to se stejnou láskou, jako mou psí kamarádku Vikinku, ani neměla čas se napít a zobat dobrůtky, kterých byl plný stůl.
Líbí se mi tu den ode dne víc a už vím, že když mě někdo nezná, bojí se mě, ale stačí mi pár minutek a každá návštěva mě muchluje a nachází ve mne zalíbení. Moc ráda se mazlím a toho mám tady opravdu hodně!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
